Kutub

Povídka Siddhártha napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická básen". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví príbeh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si pri hledání cesty z myšlenkových a spolecenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle cínské moudrosti jsou to predevším prvky hinduismu a zejména buddhismu, k nemuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nejakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádrení výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstate zde jde o velmi nemecké hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nejakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naucit pomocí doktríny, je nutno k ní dospet vlastním životem.